Historie

V roce 1947 se parta leteckých nadšenců rozhodla, že založí Blaťácký Aeroklub.Mezi tyto nadšence patřili pánové Hubert, Líkař, Ferra, Flíček, Mlčoch, Štefan a Kubizňák. Byl vyroben první naviják, který vystřídal gumové lano a zanedlouho potom byl Aeroklubu přidělen nový naviják „ Ztratílek“. Svépomocí byl také v roce 1950 postaven dřevěný hangár, který svému účelu slouží dodnes O rok později byla postavena budova kanceláře.

První kluzák, se kterým se začalo létat byl ŠK-38 OK-5195 Komár. Později přišel Z-23 OK-5186 Honza. Na těchto kluzácích se začalo cvičit pojezdy, nízké starty a později i vysoké starty.


Aeroklub byl členem Českého národního aeroklubu ČNA, později DOSLETU a v roce 1953 se změnil v Aeroklub Svazarmu. Tím byl až do zániku Svazu pro spolupráci s armádou v roce 1990.

V roce 1952 se začala budovat plocha pro vzlety kluzáků a motorových letadel ve směru od tehdejší Hedvy. Postupem času přicházely do aeroklubu další kluzáky jako Bejbina, Krajánek, Šohaj LG-25 a LG-125 a Galánka. V roce 1952 byl aeroklubu přidělen první dvousedadlový kluzák VT-130 Kmotr OK-1266. Dále přibyl naviják Herkules II a traktor Zetor-25.

V roce 1953 se uskutečnily první aerovlekové starty. Vlekaly C-104 OK-BOD , C-106 OK-CJG a K-65 Čáp. Přechodem od Svazarmu se změnila též koncepce aeroklubu. Byly vytvořeny krajské AK .Prvním náčelníkem krajského aeroklubu byl jmenován mjr. Kamarýt. Současně se letiště Soběslav stalo krajským letištěm. Na letišti bylo zřízeno středisko pro výcvik branců, kteří se zde cvičili na letounech C-5 a C-105. Někteří absolventi se později dostali do vojenského letectva a létali na letounech MiG-15.

Celé období 50. let znamenalo pro letectví velký rozvoj. Přicházely další typy letounů jako Z-22 Junák, M-1C a M1D Sokol, Aero 45 a Z-226. Mezi kluzáky se od roku 1953 stal hlavním výcvikovým typem dvousedadlový VT-109 Pionýr. Na létání akrobacie se používal jednomístný VT-107 Luňák. Pro výkonné létání byl pilotům k dispozici VT-425 Šohaj. V tomto bouřlivém období se na rozvoji aeroklubu podílelo mnoho lidí. Ve funkci náčelníka se vystřídali pánové Bína, Ferra a Linda. Instruktorskou činnost prováděli členové Bína, Soukup, Flíček, Ferra, Ferrová, Topka. K nim přibili v polovině padesátých let pánové Král, Černý, Šmíd, Mára, Pazdera a Vaška. Výcvik na motorových letounech obstarávali pánové Bína, Ferra, Lehman. Výcvik branců prováděli instruktoři Hromek, Raška a Vojtěch.

Ve druhé polovině padesátých let odešel náčelník krajského aeroklubu pplk. Kamarýt do výslužby a na jeho místo přišel mjr. Brejcha. Krajské letiště se přesunulo do nově postavených budov na letišti Hosín. Současně s tím se tam přesunul i výcvik branců.

Šedesátá léta přinesla do létání v aeroklubu změny. Začalo se více šetřit penězi, zrušily se placené funkce náčelníků letišť a omezily se také prostředky na létání. V tomto období se postupně ve funkcích aktivistických náčelníků vystřídali pánové Král, Mára a Ferra. Letecký život se však rozvíjel dále. Aeroklub dostal v roce 1961 nový dvousedadlový kluzák L-13 Blaník imatrikulace OK-1826.

O dva roky později v roce 1962 přišel druhý Blaník s imatrikulací OK-3828, který plachtařům v Soběslavi sloužil do roku 2010.V témže roce 1962 dostal aeroklub nový výkonný kluzák VT-16 Orlík,který posunul úroveň výkonného létání značně kupředu. V roce 1962 se na letišti v Soběslavi uskutečnily krajské plachtařské závody. Z místních se zúčastnili Černý, Pazdera a Král.V tom samém roce postihla Aeroklub tragédie kdy při nehodě letounu Z-226 OK-MFR zahynul Václav Pazdera. Letoun byl při nehodě zničen.

V roce 1964 přibyl na letiště další blaník imatrikulace OK-4807 jako náhrada za OK-1826, který byl zničen při přistávacím manévru na letišti ve Vyškově. V tom samém roce dostal aeroklub nový naviják typu Herkules III. Jelikož dotace na létání se rok od roku snižovaly, začali členové aeroklubu získávat peníze výdělečnou činností. Z dlouhodobých činností stojí za to připomenout svařování ocelových patek do betonových sloupů a montáž dopravníkových řetězů.

V roce 1965 byla zahájena reorganizace sítě letišť a část z nich byla navržena na zrušení. Na seznamu ohrožených letišť se objevilo i Soběslavské letiště. Členové Aeroklubu se ale nevzdali a za zachování existence letiště vyvinuli velkou aktivitu. Z boje vyšli vítězně a letiště zůstalo zachováno. V kraji bylo nakonec zrušeno letiště Písek. Velkou zásluhu na zachování letiště měli předseda AK Hanzal a tajemník Národního výboru v Soběslavi Kratochvíl, kteří letiště velice podporovali. Nejistota okolo zachování existence letiště ovlivnila leteckou činnost na letišti. Postupně se však provoz opět rozběhl a vrátil se do svých kolejí. Navíc přibyl na letiště v roce 1968 nový kluzák VT-116 Orlík imatrikulace OK-8427.

V 70. letech se opět rozjel výcvik nových pilotů. Přišli noví nadějní plachtaři,začala se zvyšovat výkonnost na přeletech. Řady sportovců, kteří za své výkony získali odznak stříbrné „C“ se rozrůstaly. Nárůst výkonnosti se projevil i zvýšenou účastí na plachtařských soutěžích ať již na úrovni kraje, oblasti tak i na mistrovství republiky .Byla jich celá řada. Jmenujme např. piloty Weizettl, Černý, Hořický, Hraše, Kulhánek, Novák, Vlna, Pehe, Petráň, Knotek a Šetka. Republikového mistrovství v plachtění se zúčastnil Hraše, Petráň, Knotek a Šetka. Členové Aeroklubu se účastnili i soutěží v motorovém létání a to převážně v navigačních soutěžích jako Zlatý Klas nebo Žižkův Palcát. Z pravidelných účastníků to byli : Černý, Kubát, Šetka, Novák, Kulhánek. V roce 1972 se zúčastnila posádka Černý-Kubát mistrovství republiky v navigaci kde skončili na 12. místě.

Počátkem 80. let kdy již dosluhovaly dřevěné kluzáky typu Orlík, dostal Aeroklub nové kluzáky typu VSO-10. Nový výkonný kluzák umožnil ještě zvýšit plachtařské výkony až na 500km přelety.


V roce 1984 vyla vyhlášena celostátní soutěž na podporu snížení nehodovosti v Aeroklubech Svazarmu. Hodnocen byl nejmenší počet nehod na počet nalétaných hodin na kluzácích. Aerokluby, které se umístily na prvních třech místech byly každoročně odměněny novým kluzákem VSO-10. V případě nehody byl aeroklubu okamžitě odebrán. Díky vysoké kázni mezi piloty Aeroklubu Soběslav se letiště každý rok umisťovalo mezi prvními třemi a každý rok obdržel aeroklub nový kluzák. Soutěž skončila až v roce 1990, kdy zanikl Svazarm. V průběhu těchto let prošly letištěm kluzáky následujících imatrikulací : 4502, 6504, 6504, 7504, 8501, 9602 z nichž poslední sloužil v aeroklubu do nehody v roce 2015.

Mimo leteckou techniku byla v 80. letech Aeroklubu přidělena nákladní Avie 30 jako náhrada za dosluhující Robur. V roce 1986 přišel nebo spíše přijel traktor Z-7211, který spolu s Z-3011 slouží plachtařům dodnes. Dále to byl nový naviják Herkules IV a transportní vůz Patran.

Z posledních dodávek dostal aeroklub na přelomu 90.let nový kluzák L-23 Super Blaník a motorizovaný kluzák L-13SE Vivat. Bohužel v roce 1994 byl Vivat při výcviku těžce poškozen. Jeho trosky jsou dodnes uschovány na letišti. Nikomu z členů posádky se naštěstí nic nestalo.

Se zánikem Svazarmu s zanikly všechny finanční zdroje, které podporovaly a financovaly letovou činnost aeroklubů. Od této chvíle byly veškeré náklady hrazeny z prostředků členů a pomocí výdělečných činností. Po dlouhých letech neustálého odkládání výstavby nové budovy došlo konečně k rozhodnutí a byly zakoupeny buňky z nichž byla postavena nová provozní budova.

V dnešní době provozuje Aeroklub Soběslav Super Blaník L-23 (OK-0229), VSO-10 (OK-6530), ASW-15 (OK-0540), ASW-19 (OK-4481), vlečný letoun Z-226MS (OK-MQH) a ultralight P-92 SuperEcho (OK-RUU 21). K tomu navíc někteří Soběslavští piloti létají na letiště s letouny Z-142, Z-43 a Z-37 "Čmelák". Dále letiště využívá několik pilotů se soukromými ultralehkými letouny a jedním kluzákem 303B "Mosquito". Dokončují se detaily na budově a plánuje se jak v dnešní nelehké době udržet letiště v provozu. Přicházejí noví, mladí lidé a tak letecká činnost v Soběslavi neumírá.


Autor textu: Jiří Černý
Aktualizace: Radim Vadász